Vládní prohlášení a české zdravotnictví 2018
Ani při probíhajícím prvním pokusu o přijetí vlády sněmovnou nemohl Andrej Babiš ponechat znění vládního prohlášení na libovůli ministrů, a tak kapitola Zdravotnictví více odpovídá snaze, aby vláda prošla, než naturelu ministra Vojtěcha. I přesto nám její autor dává příležitost nesouhlasit od samého začátku. Ani tam a ani v dalším textu se nevyhnul opakování bludů, které jsme se snažili v rámci práce Svazu pacientů ČR vyvrátit již v době, kdy pan ministr teprve vyrůstal.
Úkolem veřejného zdavotnictví je hospodárně a spolehlivě realizovat jistoty, které Ústava ČR občanům zaručuje. Jde o naplňování zákona, při kterém pluralita pojišťoven a jejich konkurence nemá smysl, pokud nám jde o prospěch občanů a ne o zájmy podnikatelů ve zdravotnictví. Takže jediný zákon o veřejném zdravotním pojišťování chceme, ale takový, aby popisoval práci jediné veřejné zdravotní pojišťovny. Podle Ústavy ČR je jejím jediným úkolem vybírat pojistné a platit za garantovanou zdravotní péči podle smluv uzavřených s jejími pokytovateli. Za existenci potřebbné sítě poskytovatelů odpovídá stát a v přenesené působnosti samospráva.
Odmítáme polovičatá řešení a zpochybňování ústavních záruk. Jedna pojišťovna je nejhospodárnějším řešením a velkou výhodou při uzavírání smluv.
Svaz pacientů zcela odmítá, aby na orgány veřejné zdravotní pojišťovny měli vliv zaměstnavatelé. Tvrzení, že na to mají právo, protože zdravotní péči platí, je hloupá a neoprávněná doktrina založená na lži. Zaměstnavatel sice posílají odvody z mezd a platů, ale jsou to peníze, které vydělali zaměstnanci, ze svého neplatí zaměstnavatel nic. Nesouhlasíme ani s politickým obsazováním orgánů VZP, systém veřejného zdravotního pojištění musí kontrolovat odvolatelní zástupci pojištěnců a VZP, jako jediná a státní veřejná zdravotní pojišťovna, musí být pod přísnou odbornou státní kontrolou.
Znovu se v prohlášení vrací stará hloupost, že informace o kvalitě péče v jednotlivých nemocnicích pomohou pacientům. Pacienti si nemohou vybrat a dát se ošetřit jen v těch lepších nemocnicích, protože by to nedovolila kapacita těch nemocnic a často ani jejich vzdálenost. Informace o kvalitě jsou potřebné k tomu, aby se řídící a dozorové orgány postaraly o nápravu chyb a dosáhlo se dobré kvality péče ve všech nemocnicích.
Prohlašovat, že budou odměňováni ti, kteří budou pečovat o své zdraví, jsou prázdná slova, když se zatím vlády nezmohly ani na provozování zdravotní osvěty aspoň takové, jakou dokázali provozovat komunisté, a naši poslanci se nemohou shodnout ani na trochu důsledných zákonech na ochranu zdraví.
Vážným varováním je, že se prohlášení líbí Stomatologické komoře vedené Romanem Šmuclerem. Právě péče o zuby potřebuje radikální změnu, aby se i přes odpor Stomatologické komory dostala do souladu s Ústavou ČR.
Prohlášení se nezabývá zlepšením spolupráce nemocnic, jejich lepším využitím jako opěrných bodů systému lékařských pohotovostí a posílením personálního zajištění nemocnic. Nevyvrací podezření, že autoři textu stále nechápou devastační účinek zániku okresních nemocnic na život venkova.
Potvrzuje se tím, že autor konceptu má velké mezery v erudici, prakticky žádné zkušenosti a u Hroboně se naučil jen několik pochybných frází.
Z otázek, které souvisí s penězi, vypadají hrozivě dva směry. Jednak jsou to náznaky hledání toho, co by se dalo ze solidárního hrazení vyloučit a dále dobře patrná celková neschopnost orientovat se v ekonomice, což u týmu s Babišem v pozadí dost překvapuje. Z obojího plyne:
- Komerční připojištění na část péče je porušením ústavního principu solidárního hrazení péče a vede ke zvýšení nákladů na zdravotní péči.
- Představa, že na veřejné zdravotnictví by mělo připadnout kolem 10% HDP je správná, ale mělo by se toho dosáhnout pouze zvýšením ceny práce na úroveň ve světě obvyklou. Odvádět 13.5% z mezd je dost, ale ty mzdy jsou v ČR jen asi 70% té části HDP, která by na ně měla připadat.
Je nepochybné, že vláda by se měla zaměřit na celkové zvýšení mezd a platů, protože to povede i k posílení zdrojů pro zdravotnictví a náklady na to budou z velké části hrazeny odčerpáváním bezdůvodných zisků, které odcházejí do zahraničí.
Pravidelná valorizace plateb pojistného za státní pojištěnce nemusí být spolehlivým řešením. Ustanovení že tyto platby se každý rok mají upravovat tak, aby byla zaručena vyrovnaná bilance pojišťovny plnící zákon, je cennější a nemělo by v prohlášení chybět.
Poctivé úmysly vlády by měl dokumentovat záměr prosadit konečně zákon o soustavě veřejných neziskových nemocnic.
Ing. Josef Mrázek, CSc.
viceprezident Svazu pacientů ČR