Výzva Svazu pacientů ČR
pro vládní koalici ČSSD, ANO a KDU-ČSL:
„Zjednejte nápravu ve věci dostupnosti lékařské pohotovostní služby“
V posledních dnech slyšíme v rozhlase, vidíme v televizi, a čteme v tisku a v internetových mediích, že jsou problémy s poskytováním pohotovostní lékařské péče.
Tyto špatné zprávy se stupňují, a proto se jménem pacientů musíme ozvat, dnes už nejsou problémy jen v malých obcích, ale již i v městech a začínají selhávat i velké a dokonce i státní nemocnice jako místa poslední záchrany. Jako jediná jistota dostupné první pomoci zbývá rychlá záchranná služba a ta celkem právem poukazuje na to, že k řešení méně kritických případů není určena.
Potíže se stále zvětšují, protože návrhy Svazu pacientů ČR na řešení pohotovostní lékařské péče podávané opakovaně během posledních dvaceti let byly ignorovány i přesto, že bylo požadováno jen to, co občanům garantuje Ústava ČR, a návrhy obsahovaly i řešení respektující zájmy a možnosti všech aktérů, kterých se problém dotýká.
Jako podraz na občany vymyslely předešlé vlády Topolánka a Nečase poplatky ve zdravotnictví a zejména pak na pohotovostech, aby odradily občany od chození na pohotovost. Když ti chudší přestali chodit, tak dnes slyšíme od zástupců nemocnic, pacienti nechodí, tak proč by měly nemocnice držet pohotovostní služby?!
Vyzýváme proto vládní koalici ČSSD, ANO a KDU-ČSL aby bez odkladu jednala a pověřila ministerstvo zdravotnictví, aby podalo potřebný návrh novely zákona o zdravotních službách. Jeho věcný záměr musí vycházet z toho, co garantuje Ústava ČR:
- Zrušení poplatku za použití lékařské pohotovostní služby.
Tento poplatek nepřípustně reguluje přístup ke zdravotní péči garantované ústavou tak, že vytváří překážku pro sociálně slabší pacienty, a jen pro ně. Tím dochází k diskriminaci části populace a také k porušení článku 31 LZPS, součásti Ústavy ČR, který stanoví, že garantovaná zdravotní péče se hradí cestou veřejného pojištění, čili solidárně. Odrazování od použití pohotovosti je také v rozporu se zdravotnickou osvětou, podle které se pacient nemá váhat poradit s lékařem v případě jakékoliv pochybnosti. Někdy je pacient hlavně v depresi a potom může stačit i dobré slovo jako účinné ošetření.
2. Účast na pohotovostních službách musí být jednou z podmínek ve smlouvě ambulantních lékařů s pojišťovnou.
Výjimky se mohou vztahovat ke zdravotnímu stavu lékaře a podobně. Obdobně je to v Německu a jinde v demokratické Evropě.
3. Pohotovostní služby musí být hodnoceny jako řádné ordinování s příslušnými příplatky.
Pohotovostní služby musí být součástí řádného ordinačního programu stanoveného vždy na delší dobu dopředu. Musí být řešeny tak, že budou místo normálního ordinování, nikoliv navíc.
Její řešení a zajištění je úkolem pro kraje ve spolupráci s obcemi. Smluvně podchycenou oporou této sítě musí být menší a malé nemocnice, je to významný důvod, aby byly zachovány. Ošetření musí být dostupné dopravně a v každou hodinu každý den.
5. Obdobně je třeba řešit pohotovosti ve stomatologii a dětskou pohotovost.
Nedostatek lékařů ochotných uzavřít výše zmíněné smlouvy a sester musí být řešen zvyšováním ceny jejich práce v rámci všeobecného zvyšování ceny práce v ČR. To je ale již další úkol pro vládu a parlament.
.
Praha 24.11.2015
Grémium Svazu pacientů ČR