Jak udržet lékaře a zdravotní sestry v nemocnicích
V roce 1995 jsem slyšel od řeckého profesora, že není třeba litovat nákladů ztracených tím, že někteří na náklady státu vystudovaní lékaři odcházejí do ciziny. Řekl, že většinou se do Řecka vrátí a přinesou cenné zkušenosti. Moc mne nepřesvědčil, ale jen málo lékařů a sester tehdy od nás odcházelo. Postupem času západní státy, vědomy si kvality našich absolventů, zlepšovaly podmínky pro jejich přijetí a naopak obtížnost získávání samostatnosti a dlouhá doba k tomu potřebná v ČR při nejmenším přetrvávala. Když padla všechna omezení z hlediska předpisů EU, nebylo již, kromě nechuti pracovat v cizině, nic, co by vyvažovalo nesrovnatelně lepší odměňování za západními hranicemi.
V rámci pokusů o „šetření“ na nepravém místě se vyskytly návrhy na zavedení školného, což by vyloučilo studenty ze sociálně slabšího prostředí, nebo je zatížilo dluhem a určitě snížilo počet absolventů. Dodnes se ale ignoruje skutečnost, že s našimi absolventy odchází do zahraničí a přichází nazmar investice ve formě nemalých nákladů na jejich výchovu. Přitom by se dalo zavést pravidlo, že náklady na studia platí stát jen v případě závazku práce pro české veřejné zdravotnictví po dostatečně dlouhou dobu. Cenu studia by mohl, místo toho, případně zaplatit zahraniční zájemce o absolventa, nebo absolvent sám.
Vraťme se však k reálnému stavu. Na sklonku dvadesátých let byly platy ve zdravotnictví tak špatné, že zaostávaly i za platy v oborech mnohem méně náročných na přípravu na povolání, ale méně regulovaných. Po několika úpravách během patnácti let dosáhl poměr platů ve zdravotnictví k průměrné mzdě hodnot blížících se obdobným případům v západních státech. Šlo však o poměr k průměrné mzdě s kupní silou méně než poloviční ve srovnání s Rakouskem, a pro cizinu také svědčila vyhlídka na dřívější dosažení plného platu a menší zatížení přesčasy. Proto odchází stále hodně a zvláště mladých lékařů do ciziny a hodně zdravotních sester dává přednost uplatnění v méně náročných povoláních. Je ohrožen chod nemocnic a dostupnost základní lékařské péče zejména v okrajových okresech republiky.
Vláda by měla reagovat na varování České lékařské komory a bez odkladů umožnit podstatné zvýšení platů ve zdravotnictví velkým zvýšením pojistného placeného státem, protože je její vinou, že dovoluje u některých profesí a u vybraných pracovníků ve sféře státního a politického vlivu mimořádné příjmy a neučinila skoro nic pro systematické zvýšení ceny běžné práce, které jsou přímo úměrné (13.5 % z hrubých mezd) příjmy veřejného zdravotnictví.
Následovat musí, jako optimální řešení, všeobecné zvýšení ceny práce o několik desítek procent, tak, aby odpovídala dosahované produktivitě práce (asi 70% toho, co v Rakousku a Německu). To vyřeší více problémů, než jen zdravotnictví, a je to relativně snadno dosažitelné, spotřebovalo by to větší část bezdůvodných zisků, které vytváří nevyplácená část zasloužené mzdy, a trochu by to nahradilo nedostatečné zdanění výnosů z podnikání. To ale již není jen zdravotnický, ale všeobecný národohospodářský problém.
Ing. Josef Mrázek, CSc.
Autor je viceprezidentem Svazu pacientů ČR