Pacientský ombudsman

autonomy-298474__180Pacientský ombudsman v České republice

 

 

 

 

 

Kvalita zdravotnických služeb se v posledních dvou až třech desetiletích celosvětově stala jednou z priorit nejen z hlediska výzkumu, ale i praktické realizace ve zdravotnictví. Jedním z vůdčích trendů řízení zdravotnictví je orientace na kvalitu poskytované zdravotní péče a na kvalitu vztahů ve zdravotnictví (Zdraví  pro všechny do roku 2000, Ljublaňska charta WHO z roku 1996, Zdraví 21 – cíl 16).

Jedním z ukazatelů kvality poskytované péče je i míra autonomie pacienta, která je definována jeho právem na informace o nemoci a alternativních léčebných variantách, právem konzultovat léčbu, povinností lékaře mít pacientův informovaný souhlas v kontextu testování a léčby a právem pacienta odmítnout léčbu (Silva, A., Valentine, N.,  2001).

Podmínky dalšího rozvoje zajišťování kvality  zdravotnických služeb jsou spatřovány mimo jiné v přípravě a implementaci programů pro zvyšování kvality, v rozvoji nástrojů pro naplnění práv pacientů (dostupnost, spravedlnost, informovanost, kvalita, svobodná volba poskytovatele služeb ).

Pro Českou republiku je v tomto směru významným dokumentem Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, která vstoupila v platnost 1. října 2001.   Dle této úmluvy jsou smluvní strany „povinny zajistit každému bez diskriminace úctu k integritě jeho bytosti a ostatní práva a základní svobody při aplikaci biologie a medicíny. Každá smluvní strana přijme do svého právního řádu opatření nezbytná pro zajištění účinnosti ustanovení této Úmluvy“ (čl.1 Úmluvy).

Cílem je vytvoření funkčního systému vyřizování stížností pacientů, tak jak to předpokládá již zmiňovaná Úmluva o lidských právech a biomedicíně, tak  i původní návrh MZ – Koncepce péče o zdraví v ČR v letech 2004 -2006:

„Nedořešenou oblastí zůstává vyřizování stížností pacientů, které je poněkud paradoxně svěřeno České lékařské komoře. V tomto směru by bylo vhodnější vytvořit nové nástroje např. pacientský ombudsman v nemocnici a vyřizování stížností v oblasti ambulantních služeb s pomocí zdravotních pojišťoven. Většina příčin stížností tkví v komunikačních potížích a je známo, že je lze poměrně rychle řešit co nejblíže a co nejrychleji místu jejich vzniku. Prostor pro řešení těchto důležitých kroků ve vývoji českého zdravotnického práva je v rámci připravovaného návrhu zákona o zdravotní péči“ (návrh Koncepce péče o zdraví, 7.11.2004, s. 46).

 

Svaz pacientů ČR již několik let požaduje po ministerstvu zdravotnictví zřízení CENTRÁLNÍHO REGISTRU STÍŽNOSTÍ, žel ze strany tohoto orgánu státní správy není žádná odezva.

Úřad pacientského ombudsmana bude sloužit k hájení práv a zájmů pacientů ve vztahu k péči o zdraví.  Bezplatné služby pacientských ombudsmanů využijí zejména hospitalizovaní pacienti v lůžkových zdravotnických zařízeních, včetně pacientů hospitalizovaných v psychiatrických léčebnách, jejichž ochrana práv v průběhu léčby je velmi nedostatečná:

„V mnoha případech lidé s psychickými problémy nemají stejné, rovné příležitosti právě v důsledku takové diskriminace.  Lidská práva a důstojnost, úcta a respekt k lidem, kteří trpí psychickými nemocemi, musí být chráněny. Problémem vyčleňování uživatelů psychosociálních služeb, ať již jsou v ústavech či institucích, či ve společnosti, se musíme zabývat všemi možnými způsoby“   (Akční plán duševního zdraví pro Evropu, WHO, 14.1.2005).

 

Základním úkolem kanceláře pacientského ombudsmana bude řešit jednotlivé kauzy pacientů. Pacient musí po ukončení kauzy nabýt přesvědčení, že vše, co bylo možné učinit v jeho prospěch, bylo učiněno. Musí být seznámen se všemi právními okolnostmi svého případu a navrženými řešeními.

Jsme přesvědčeni, že institut  pacientského ombudsmana, obdobně jako v jiných státech Evropské unie, svou existencí přispěje k větší spokojenosti pacientů, zajistí ochranu jejich práv a zájmů a v neposlední řadě bude sloužit k zlepšení vztahů mezi pacienty a zdravotnickým personálem, tím, že bude mediovat jejich vzájemná nedorozumění a spory.

Proto jsme se i my ve Svazu pacientů ČR rozhodli pro založení institutu pacientský ombudsman. Jako průkopnici chceme přispět k zavedení této pro pacienty potřebné instituce. Snad to pomůže k uzákonění této instituce, aby provoz kanceláří pac. ombudsmanů v krajích hradily zdravotní pojišťovny nebo přímo státní rozpočet.

 

Plzeň 9. července 2009

Svaz pacientů ČR

pacientsky.ombudsman@pacienti.cz

www.pacienti.cz

 

 

 

 

§ 27 Ombudsman pacientů v Norskuright-597119__180

 

  1. Ombudsman pacientů působí v oblasti zajišťování práv pacientů, jejich zájmů a zákonných práv ve vztahu ke zdravotnickým službám a přispívá tak ke zvyšování kvality zdravotnických služeb.
  2. Každý regionální úřad ustaví ombudsmana pacientů výhradně pro oblast zdravotní péče. Ombudsman vykonává své úkoly nezávisle.
  3. Ombudsman pacientů se ujímá případů týkajících se poskytování zdravotní péče veřejnosti, a to buď na ústní žádost nebo písemnou žádost nebo z vlastního rozhodnutí.
  4. Ombudsmana pacientů může kontaktovat jakákoli osoba s žádostí, aby se ujal určitého případu. Osoby, které se obracejí na ombudsmana pacientů, tak mohou učinit anonymně.
  5. Ombudsman pacientů sám rozhodne, zda žádost je založena na důvodech opravňujících k zahájení řízení. Pokud ombudsman rozhodne, že případ nevyžaduje šetření, osoba, jež o šetření požádala, bude informována včetně vysvětlení důvodů rozhodnutí.
  6. Veřejné instituce i jiné instituce, které poskytují služby veřejnosti, poskytnou ombudsmanovi potřebné informace v souladu s jeho úkoly. Na právo ombudsmana požadovat informace se přiměřeně vztahuje zákon o postupech v občansko-právním řízení.
  7. Ombudsman pacientů musí mít přístup do všech budov, v nichž jsou poskytovány zdravotní služby veřejnosti.
  8. V přiměřené míře ombudsman pacientů poskytne každému, kdo o to požádá, informace v otázkách, jež jsou součástí jeho působení v úřadu.
  9. Ombudsman pacientů je oprávněn poskytovat svůj názor ve věcech, jež spadají do jeho úkolů, a navrhovat konkrétní opatření ke zlepšení. Ombudsman pacientů určí, ke které instituci bude směrovat svá stanoviska.
  10. (…)
  11. Ombudsman pacientů musí oznámit kontrolním (správním) úřadům, co je třeba kontrolovat.
  12. (…)

Poznámka:

 

Kromě takovýchto ombudsmanů působí v západ. zemích – skandinávských, Rakousku, Francii aj. – i zvláštní komise pro přezkum stížností pacientů vč. mimosoudní možnosti odškodnění pacienta.

U pojetí ombudsmanů existují některé dílčí nuance mezi zeměmi: např. Maďarsko v oblasti zdravotní péče definovalo činnost ombudsmana jen na výslovnou žádost pacienta nebo jím pověřené osoby, podobně v SRN a Rakousku začíná ombudsman pro zdravotní péči působit až na žádost pacienta, nicméně v oblasti psychiatrické péče či péče o dlouhodobě nemocné – zvlášť oslabení senioři apod. – působí speciální ombudsmani i z vlastního rozhodnutí či na podnět jiných osob, nejen na žádost pacienta.

V řadě zemí existuje i zákon. princip, podle něhož nemocnice odškodní pacienta, i když se neprokáže zavinění konkrétní osobou z řad personálu, ale je s vysokou pravděpodobností vina na straně zdrav. zařízení.)